,Období mezi svátky přineslo nečekané dovršení vyjednávání o investiční smlouvě mezi EU a Čínou (Comprehensive Agreement on Investment, CAI). K uzavření dohody, o které se vyjednávalo sedm let, došlo za kontroverzních okolností, jak ve svém článku pro Deník N popsal náš analytik Filip Šebok. Původně se zdálo, že konec rokování je v nedohlednu, navzdory oboustrannému závazku finalizovat je ještě do konce roku 2020. Německé předsednictví ale nakonec CAI narychlo protlačilo, a to navzdory výhradám některých členských států a také intervence skupiny prominentních evropských expertů na Čínu, včetně vedoucí MapInfluenCE Ivany Karáskové a našeho analytika Mateje Šimalčíka, kteří argumentovali proti jejímu uzavření. Polsko se například vyjádřilo, že by v této otázce měla EU koordinovat svůj postup s Washingtonem a nastupující Bidenovou administrativou.
Nejkontroverznějším aspektem dohody je bezpochyby otázka čínských závazků ve věci nucené práce. Čína totiž provozuje masivní systém nucené práce pro ujgurské obyvatelstvo a další menšiny. V této otázce se Peking jen deklaratorně zavázal ke snaze o ratifikaci relevantních úmluv o nucené práci, což však Bruselu ženoucímu se za uzavřením dohody stačilo. Peking navíc udělal určité ústupky v otázce přístupu na trh v klíčových sektorech, závazků pro udržitelný rozvoj, transparentnosti v udělování podpory pro čínské firmy a také v otázce aktivit čínských státních podniků.
Klíčovou otázkou je však míra, do jaké bude CAI vynutitelná. Evropští představitelé slibují, že vynucovací mechanismus bude dostatečně robustní, to je však bez přístupu k samotnému textu dohody těžké zhodnotit. V otázce naplňování mezinárodních závazků nemá Peking zrovna nejlepší renomé, ale je možné očekávat, že se bude dohody pragmaticky držet v oblastech, kde si je Čína sama vědoma nutnosti reforem.
Z pohledu Česka a střední Evropy je způsob sjednání dohody negativním signálem o tom, že v klíčových zahraničněpolitických otázkách hrají první housle stále Německo a Francie, jak píše ve svém textu pro Euractiv Matej Šimalčík. Na druhé straně kromě Polska se v otázce CAI žádné jiné středoevropské státy obzvlášť neangažovaly a promarnily tak příležitost. Geopolitická událost roku se také obešla bez širší společenské a, co je možná důležitější, politické debaty, navzdory tomu, že Čína je často tématem číslo jedna.