Během uplynulých dvou týdnů eskalovala situace na polsko-běloruských hranicích v rozsáhlou mezinárodní krizi. Snímky ilustrující utrpení lidí na pásu území hlídaném na jedné straně polskými a na straně druhé běloruskými bezpečnostní složkami se rozšířily po celém světě. Zároveň ukázaly umělou povahu tzv. migrační krize, kterou zinscenoval běloruský diktátor Lukašenko s podporou Moskvy. Zdá se však, že Bělorusko a Rusko začaly pod silným tlakem západních lídrů nyní ustupovat a umožňují bezpečný návrat migrantů a uprchlíků z Blízkého východu zpět do jejich zemí původu.
Situace opět ukázala vnější zranitelnost evropského společenství, které se dosud nebylo schopno dohodnout na nové společné migrační politice, ani na silné a jednotné politice vůči sousedním zemím, zejména Rusku.
I kroky, které lze vnímat jako pozitivní, například intervenci německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona u běloruských a ruských úřadů, bohužel podkopávají jednotnou pozici. Tento přístup však vyvolal značnou kritiku ze strany Polska a dalších zemí střední a východní Evropy, které nebyly v této záležitosti konzultovány. Navíc díky těmto kontaktům mohl Lukašenko částečně dosáhnout svého cíle, tedy legitimizovat tamní režim po zmanipulovaných loňských volbách. Zároveň ruské aktivity kolem hranic Ukrajiny, kde Moskva shromáždila až 90 000 vojáků, vyvolaly obavy z koordinovaného úsilí na východní hranici NATO, s cílem roztříštit pozornost západního společenství.
Dění na těchto hranicích má také nevyhnutelné dopady na Čínu, jelikož přes Polsko a Bělorusko vedou klíčové železniční trasy, jejichž fungování je zásadní pro rozvíjející se euroasijský železniční koridor. Paradoxně jedna z alternativních cest k polsko-běloruskému koridoru vede přes Litvu, což je zajímavé v kontextu čínských snah Vilnius potrestat kvůli posilování vztahů s Tchaj-wanem. V každém případě se však Čína v souladu s dlouhodobou politikou vyhýbá zapletení do sporu Polska s Běloruskem a Ruskem, na čemž by mohla jenom ztratit.