Rozvoj Iniciativy Trojmoří uvízl na rozcestí. Riga hostila sedmý summit regionálního projektu spojujícího země střední a východní Evropy, který se zaměřuje především na posílení konektivity. Cílem Trojmoří je převážně zlepšení infrastruktury mezi severní a jižní částí regionu a konstrukce železnic, silnic, plynovodů i digitální infrastruktury. Vznik této iniciativy v roce 2016 byl částečně reakcí na čínskou nabídku rozvoje konektivity v oblasti v rámci formátu 16+1.
Klíčovým výsledkem summitu bylo udělení speciálního statusu Ukrajině, neboť plné členství je vyhrazeno pouze členským státům EU. Právě válka na Ukrajině ukazuje důležitost projektu, jelikož se země střední a východní Evropy potýkají s řadou různých dopadů tohoto konfliktu, včetně těch v oblasti energetiky.
Přestože Trojmoří nabízí mnoho příležitostí pro regionální spolupráci v několika klíčových oblastech, v cestě jejímu dalšímu rozvoji stále stojí mnoho překážek. Jednou z nich je skutečnost, že projektu dominuje Polsko, které má pod kontrolou i většinu jeho agendy, což některé další země odrazuje od většího zapojení.
Česká republika a Slovensko doposud rozvoj projektu nevnímaly jako prioritu. Český postoj k iniciativě byl poněkud vlažný, a to i díky tomu, že českým vlajkovým projektem byl kontroverzní kanál Dunaj-Odra-Labe, který podporuje český prezident Miloš Zeman. Nová česká vládní garnitura však spolupráci v rámci Trojmoří alespoň deklarativně označuje za důležitou a chce se podílet na jejím dalším rozvoji. Česká republika mimo jiné také konečně plánuje přispět do investičního fondu iniciativy. Další ze zemí Visegrádu, Maďarsko, Trojmoří nadšeně podporovalo a dokonce vyzývalo k jeho formalizaci. Jeho pozici ale komplikují spory s EU a nyní i neochota vzdát se proruského kurzu v zahraniční politice. V neposlední řadě Trojmoří chybějí dostatečné finanční prostředky. Doposud tedy v rámci formátu nebyly zrealizovány větší projekty.
Státy participující na iniciativě Trojmoří by se však nyní měly chopit příležitosti a využít válku na Ukrajině k posílení spolupráce. Nabízí se především možnost koordinace regionální odpovědi na válku na Ukrajině, zejména pokud jde o pomoc při poválečné obnově země. Tímto zpúsobem by navíc mohly participující státy posílit svůj hlas v rámci EU.